Hans Rudolf „Ruedi“ Giger – tvůrce nejen vetřelce
Hans Rudolf „Ruedi“ Giger se narodil 5. února 1940 ve městě Chur a zemřel 12. května 2014 v Curychu. Byl švýcarským malířem, sochařem a návrhářem, známým především jako stvořitel uměleckého směru s názvem biomechanický surrealismus a tvůrce hollywoodského monstra vetřelce.
Již od útlého mládí (jako dítě si sestavil strašidelnou dráhu plnou koster, oběšenců a nejrůznějších příšer z lepenky a sádry), byl fascinován vším „temným“ a mimo své zejména hororové sny a realitu, později nacházel inspiraci také v pracích Salvadora Dalího a Jeana Cocteau. Po dokončení gymnázia začal studovat architekturu a průmyslový design na Zurich School of Applied Arts.
Nový styl, který Giger vytvořil, kombinuje zejména surrealismus, existencionalismus a postapokalyptickou skepsi, kterou přinesly obě světové války. Jak již bylo nastíněno výše, jednu ze svých hlavních inspirací nacházel ve vlastních podivných nočních můrách (jedna z nich byla například impulsem pro vytvoření díla Necronomicon), z jejichž následků a dozvuků se pak „vymaloval“ ven. Sám však uváděl, že ne všechna jeho díla jsou inspirována negativně vnímanými skutečnostmi. Do svých děl zařazoval i běžné, normální věci, které měl rád, jen se na ně podle vlastních slov, díval „trochu jinak“.
Typickými znaky jeho technokultury je násilí, brutalita, chaos, jistá dávka perverze a erotika. Zejména jeho obrazy jsou charakteristické torzy, nebo jinými částmi (především ženských) těl, které jsou spojovány s fantaskními stroji. Giger při jejich tvorbě kladl velký důraz na anatomii a mechanickou funkčnost, a tak z nich cítíme jakousi „vůli k pohybu“.
Ke spolupráci s tehdy začínajícím režisérem Ridley Scottem se dostal Giger vlastně náhodou. Scottovi, který hledal již několik týdnů podobu stvoření, které mělo sehrát jednu z hlavních rolí v jeho chystaném filmu, ukázal jeho tvorbu scénárista Dan O’Bannon. Po letmém prolétnutí několika stran Gigerova Necronomiconu, Scott umělci zatalefonoval. Giger nadšeně souhlasil a pustil se do návrhů jak samotného monstra, tak celé řady lokací. Nespokojil se však jen s několika náčrty, s precizností sobě vlastní, dal vzniknout děsivým vetřelčím vejcím, facehuggerovi i hrůznému chestbursterovi.
Giger sám uváděl, že spolupráce s Ridley Scottem probíhala skvěle, i když například ve vzhledu samotného vetřelce, muselo dojít hned k několika kompromisům, a to především ze strany režiséra, jenž v prvotní fázi chtěl vetřelce celého průhledného (později chtěl průhlednou alespoň jeho hlavu, ale i od tohoto návrhu se upustilo). O mnoho let později spolupracoval se Scottem znovu, a to při tvorbě filmu Prometheus.
Za speciální efekty, byl Giger Americkou akademií věd a umění oceněn Oscarem. Když však americký punkový zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys vložil do obalu své desky Gigerův obraz s provokujícím motivem a objevily se hlasy, které prohlásily plakát za pornografii, Giger obvinění striktně odmítnul a na znamení pohrdání nad nepochopením svých děl Oscara vrátil.
Dvěma trestním oznámením z šíření pornografie čelil například i časopis Reflex, když na obálku čísla 21 umístil reprodukci obrazu „Krajina penisů“.
Po obrovském úspěchu prvního dílu Vetřelce bylo překvapivé, že se Giger na pokračování filmu Vetřelci vůbec nepodílel. Víte proč? Protože mu to Cameron, jenž měl jasnou představu o scénáři a všech detailech filmu, pro obavy z tvůrčích střetů, raději nenabídl.
Společnost 20th Century Fox ho odmítla uvést jako spoluautora, zmínila ho pouze jako tvůrce původního návrhu. Ve čtvrtém díle jeho jméno již nebylo uvedeno vůbec. Od této doby se tak Giger potýkal s problémy s autorstvím. Není překvapivé, že spor vyeskaloval až do soudní podoby, kterou Giger však nakonec vyhrál.
Umělec zemřel 12. května 2014 v nemocnici, kde podlehl zraněním způsobeným pádem ze schodů ve vlastním domě.
