Plamenomet M240

Modernější verze klasického plamenometu s menší spotřebou paliva a větší efektivností. Dosah je přibližně stejný jako u klasické verze, až 30 m, ale doba sepnutí je zde prodloužena na 30 vteřin. Palivo lze doplnit z příručních zásobníků.

Plamenomet M240 je určen pro použití v boji z blízka. Využívá ultra zhuštěné palivo, uložené pod tlakem a zapálené hořákem trysky v době, kdy opouští hlaveň. Dosah plamene je (jak již bylo zmíněno viz výše) až 30 metrů, ačkoli vypálením pod úhlem směrem vzhůru, může být prodloužen – plamen bude v oblouku padat dolů na cíl. Palivo je uloženo v zásobní nádrži, která může být odšroubována a vyměněna tak, aby se zbraň mohla relativně rychle znovu nabít.

M240 může být také poháněn pomocí velkokapacitního zásobníku, který nosí střelec, a který je ke zbrani připojen hadicí vedoucí k upevňovacímu bodu zásobníku (v této konfiguraci je klasický zásobník odstraněn).

Samotná zbraň je dlouhá 88 cm a váží 2,7 kg, včetně plného zásobníku. Ventil v zadní části spalovací komory ovládá směs paliva a vzduchu, která se vysílá přes hlaveň, což umožňuje, aby byla zbraň nastavena pro použití i v prostředí s nedostatkem kyslíku.

Jedna z možností palby, kterou má střelec k dispozici, je tzv. „Wetshot“, kde je spalovací zařízení vypalováno vypnutým hořákem trysky a proudem kapalného paliva je rozprostřeno na cíl. Toto palivo má tendenci k částečnému odpařování a následný výstřel s vypnutým hořákem s tryskou může vznítit tento mrak páry a vytvořit tak intenzivní ohnivou kouli. Další možností je slepý úhel, který se často používá v boji v zákoutích nebo v městském prostředí – výbuch plamene z M240 může být „odrazen“ od stěn nebo jiných pevných ploch a tak efektně zlikvidovat více nepřátel najednou.

M240 je nepochybně jednou z nejobávanějších zbraní mariňáků. Ukázalo se, že je obzvláště užitečný v boji proti měkkým terčům. Je také ideální pro použití proti opevnění – plamen může být nasměrován přes defenzivní otvory, což způsobuje jak přímé zápalné poškození, tak i spalování dodávek kyslíku nepříteli, což způsobuje zmrzačení nebo smrt udušením.

Palivo plamenometu je velmi obtížné uhasit a velitel mise musí pečlivě zvážit situaci, než povolí plamenomet použít. Aby se zabránilo neúmyslnému založení požáru, musí se předem posoudit množství zápalných a hořlavých materiálů a nebo nečistot v prostředí. Zvláště důležité je poznamenat, že použití otevřeného ohně by nemělo být povoleno v prostředí s vysokým obsahem kyslíku pod tlakem. Stejně jako u všech plamenometů jsou tyto aspekty, stejně jako zasažení některých druhů zápalné munice a následná fatální detonace,  zásadní limitací zbraní tohoto typu.

Pro natáčení existovala řada různých verzí M240, z nichž každá byla vytvořena vzhledem ke speciálním požadavkům režiséra. Na rozdíl od zbývajícího arzenálu zbraní použitých ve filmech, není plamenomet založen v podstatě na žádném vojenském vybavení. Rekvizity byly postaveny supervizorem speciálních efektů Johnem Richardsonem.

Funkční plamenomety používané při natáčení, byly postaveny technikem speciálních efektů Nickem Finlaysonem. Některé z použitých zbraní, byly skutečně ve vojenské specifikaci „plamenomety na bázi tekutiny“, jenž jsou na rozdíl od modelů poháněných plynem, které se obvykle běžně vyskytují ve filmech, mnohem nebezpečnější.