USM Auriga

USM Auriga, registrační číslo USMRV118, byla špičková vědecká výzkumná loď ve službě United Systems Military, na jejíž palubě probíhal projekt USM k obnově druhu Xenomorpha XX121, klonováním zesnulé Ellen Ripley.

USM Auriga měla délku 3 km a 657,6 m  a udržovala stálou posádku čtyřiceti dvou vojáků, zařazených pod velení generála Martina Pereze. Loď byla také obsazena sedmičleným vědeckým týmem, pod vedením Dr. Masona Wrena.

Plavidlo bylo řízeno programem umělé inteligence, „Otcem“, který dohlížel na autopilota, podporu života a systémy personální organizace. Auriga měla jídelnu, ložnice, rekreační halu, četné laboratoře a několik cel, které se používaly k držení Xenomorphů, kteří byli „chováni“ na palubě lodi. Na lodi se také nacházely četné oblasti údržby, včetně velkého odpadního tanku, umístěného na dně lodi.

Auriga byla uvedena do provozu v roce 2369 a do roku 2381 byla během závěrečných etap projektu Xenomorph na oběžné dráze kolem Pluta. Právě tady se loď setkala s Betty, pašeráckým plavidlem, které přinášelo unesené civilisty, aby sloužili jako nedobrovolní hostitelé pro Xenomorfy.

Po úniku vzorků klonovaných Xenomorphů, kapitán Perez okamžitě vydal příkazy k opuštění lodi. Zatímco několik členů posádky úspěšně uniklo v záchranných plavidlech, velká část posádky byla zabita, včetně Pereze a většiny vědeckého týmu. „Otec“ následně podle standardních operačních protokolů, stanovil kurz na planetu Zemi. Loď však byla nakonec zničena přeživším Annaleem Callem, který úmyslně kormidloval loď ke kolizi se Zemí, aby zabránil rozšíření klonovaným Xenomorfům a případnému zničení celé lidské rasy.

Auriga nakonec dopadla do neobydleného regionu Afriky a byla kompletně zničena. Vzniklé škody byly odhadovány na 300 bilionů dolarů. Informace o experimentech s Xenomorphy, prováděných na Aurige byly zakryty a ze zničení lodi byli obviněni teroristi. Nicméně devastace způsobená jejím dopadem na Zemi a rostoucí pocit nespokojenosti veřejnosti s USM, nakonec vedly k zániku této organizace a opětovnému vzniku firemních subjektů, jako je Weyland-Yutani.

Pravděpodobná škoda, kterou by ve skutečnosti způsobila havárie velké kosmické lodi takto vysokou rychlostí, by byla obrovská a zřejmě fatální. Vzniklá ohnivá koule by s nejvyšší pravděpodobností způsobila devastaci celé planety, a to jak díky výbuchu samotnému, ​​tak díky následným účinků na životní prostředí.

Původní design lodi od Nigela Phelpsa zahrnoval neobvyklou vertikální, křížovitě tvarovanou středovou sekci, navrženou tak, aby napodobovala křesťanský kříž, jako odkaz na téma vzkříšení ve filmu. Neobvyklý tvar však vedl k celé řadě problémů, například s měřítkem modelu na kameře nebo při vytváření vysokého tvaru, ve vztahu k poměru stran 2,35: 1. Nakonec byla myšlenka zavrhnuta a koncepční umělci Jim Martin a Sylvain Otz byli pověřeni přepracováním lodi, s jejím tradičním uspořádáním. Konečný návrh byl kombinací úsilí obou těchto mužů. Ozdobné boční panely, které se nacházejí ve středu lodního trupu, měly napodobovat Facehuggera.

Model používaný pro natáčení, byl vyroben z pěnového jádra a lepenky a měřil 3,66 m. Na rozdíl od mnoha modelů filmových kosmických lodí, které jsou konstruovány pomocí „kitbashing“ (odřezáváte kusy z různých existujících modelů, ořezáváte je a přestavujete tak, abyste vytvořili nový návrh kosmické lodi), Auriga byla postavena úplně od začátku pouze za pomoci zakázkových komponent. Mnohé osvětlené průlezy, které se nacházely na lodním trupu, byly vytvořeny pomocí kabelů z optických vláken, jejichž konce byly vystaveny vnějšímu prostředí, které bylo následně osvětleno a  tak vyvolávalo dojem palubního světla.

Vnitřní chodby lodi byly navrženy tak, aby napodobovaly ty v lodi Nostromo, a přesto vyvolávaly trochu odlišné dojmy. Lodní dokovací stanice, kam loď Betty dorazí z počátku  filmu, byla modelována podle ponorky, ideje navržené Jeanem-Pierrem Jeunetem.

Po natočení filmu, byly některé části lodi zabaleny a použity společností Amalgamated jako design stěn, v jejich kalifornském studiu.