Facehugger – design a natáčení
Facehugger byl prvním návrhem švýcarského malíře a sochaře H. R. Gigera, vytvořeným speciálně pro film Vetřelec (Alien). Samotný Vetřelec se objevil už v Gigerově díle Necronomicon, kde ho také díky Danu O´Bannovi objevil Ridley Scott, který si jej poté vybral jako hlavní postavu do svého hororového scénáře.
Gigerův originální Facehugger byl mnohem větší, s očima a pružným ocasem. Později, zejména v reakci na připomínky filmařů, ho Giger (mimo dalších úprav) podstatně zmenšil.
Dan O’Bannon zpočátku koncipoval Facehuggera jako stvoření poněkud připomínající chobotnici, především díky chapadlům. Nicméně, když obdržel Gigerovy návrhy, které nahrazovaly chapadla „prsty“, zhodnotil, že Gigerův návrhový koncept je výrazně lepší.
Vzhledem k tomu, že nikdo nebyl v té době k dispozici, vytvořil Facehuggera sám tvůrce speciálních efektů Roger Dicken. Technické prvky svalů a kostí přidal Ron Cobb. Gigerův počáteční návrh pro menšího Facehuggera, který měl nohy ve tvaru „prstů“ směřovány dopředu, Dickenův redesign posunul na stranu. Když byla vyrobena první pěnová pryžová plastika Facehuggera, O’Bannon požádal o to, aby zůstala nenatřená a kaučuk tak zůstal v barvě, který se podobá lidské pokožce.
Pro film Vetřelec (Alien) bylo zkonstruováno celkem pět Facehuggerů, přičemž pouze jeden z nich byl plně pohyblivá maketa s drátěnými ovládači nohou, loutkovým ocasem a vzduchovými měchýři pro oživení vaků na obou stranách těla. Zbylé loutky byly vytvořeny s poddajnýma nohama („prsty“), speciálně pro natáčení s kaskadéry.
V záběru, kde Facehugger skáče ze svého vajíčka a napadne Kanea, bylo použito ovčí střevo, poháněno přímo ke kameře pomocí vysokotlakých vzduchových hadic. Scéna byla nahrána pozpátku, a převrátila se až v průběhu editování (to, co ve filmu vidíme jako první, byl při natáčení poslední záběr). Záběry byly nakonec sestříhány ve velmi rychlém sledu, takže finální scéna uvedená ve filmu, trvá stěží pár vteřin. Pro scénu, ve které je vyšetřováno mrtvé tělo Facehuggera, bylo k manifestaci jeho vnitřností, na přání režiséra Ridley Scotta, použito kusů ryb a měkkýšů.
Pro film Vetřelci (Aliens), kde je Facehuggerovi dán větší prostor, bylo postaveno mnoho různých modelů, které umožňovaly mnohem větší rozsah pohybů. Šéf speciálních efektů, Stan Winston řekl: „Aby to vypadalo jako jeden živoucí tvor, máme včetně rozpadajících se, mrtvých, rozřezaných a živých maket, dělajících různé věci, vytvořených přibližně patnáct Facehuggerů“.
Mezi různými modely Facehuggerů, které byly postaveny, byly zkonstruovány také dvě hlavní makety, které byly kabelově ovládány a schopny plně kloubového pohybu, což vyžadovalo práci až devíti lidí. Další, dodatečné kabelové ovládání Facehuggerů bylo postaveno výhradně pro scénu, kde přeživší narazí na živého tvora uvnitř konzervační nádrže. Loutka v ní musela být vodotěsná v kapalině, v níž byla zavěšena a řídící kabely vystupovaly z vodotěsných těsnění v zadní části nádrže. Tento model měl také speciální kabel, jenž ovládal proboscis, který se vymršťoval ve chvíli, kdy se pokoušel napadnout Burkea.
Winstonovo studio také navrhlo a postavilo běžícího Facehuggera, fungujícího bez potřeby externích loutkařů. Býval popisován jako „sofistikovaná hračka“. Model se pohyboval podél tenkého drátu, který otáčel vřeteno uvnitř a poháněl tak nohy a ocas. Tuto maketu Facehuggera vidíme ve scéně, kdy běží směrem k Ripley po podlaze laboratoře.
Vedle všech více či méně animatronických Facehuggerů byla použita také řada statických pěnových a kaučukových modelů s různými vlastnostmi. Například model s magnetizovanýma nohama pro přilepení ke stěnám nebo maketa s pružinami, která díky nim mohla úspěšně skákat.
