Facehugger – útok a podrobení hostitele
Před detekcí hostitele, je Facehugger uložen v Ovomorphu, inertní a bez života. Když Ovomorph rozpozná ve své blízkosti životaschopného hostitele, přenese všechen svůj bioelektrický potenciál do Facehuggera, který se „probouzí k životu“ – stává se aktivním. Ovomorph se otevře a vypustí Facehuggera ven, připraveného k útoku na hostitele.
Jakmile je Facehugger venku, používá ke sledování kořisti podobnou sadu tepelně – sluchových smyslů, jakou užívají i dospělí Xenomorphové. Typicky se Facehugger spoléhá na zvědavost, nevědomost potenciálního hostitele a moment překvapení, který nedává oběti prakticky žádný čas k útěku. V případě, že se však oběti přece jen podaří utéct, je Facehugger, s neúnavnou vytrvalostí víc než schopen (je dokonalým horolezcem a skokanem) pronásledovat hostitele.
V případě, že je oběť ve vhodném dosahu, Facehugger s mnohdy alarmující silou a přesností, skočí na obličej hostitele, „obejme prsty“ jeho lebku a okamžitě omotá ocas kolem krku. Jakmile je Facehugger takto bezpečně „na svém místě“, rychle přivede hostitele do bezvědomí, za pomoci paralytické chemické látky na bázi kyanosy, jednoduše podávané přes kontakt s pokožkou.
Studie provedené na obětech z kolonie Hadley’s Hope ukázaly, že jedno z podaných sedativ je neuromuskulární toxin, po jehož metabolizaci se oběť opět probudí. Sedativum je extrémně účinné, schopné během několika sekund uvést dospělého člověka do komatu. Použití paralytických chemických sloučenin pro sedaci by znamenalo, že Facehugger (nebo možná vajíčko, ve kterém se nacházel) je pro zajištění správné dávky toxinu, nějakým způsobem schopen určit tělesnou váhu potenciálního hostitele. V případě nesprávného dávkování, by hostitel nemusel být vůbec ovlivněn (nízká dávka), nebo by mohl utrpět toxický šok a zemřít (příliš vysoká dávka).
Schopnost určení tělesné hmotnosti by také mohla hrát roli ve výběrovém procesu hostitele, protože by zabránila tomu, aby Facehugger implantoval/transfekoval hostitele s nedostatečnou tělesnou hmotostí pro vývoj dalšího stádia Xenomorpha – Chestburstera.
Další z vlastností Facehuggera je chemické potlačení imunitního systému hostitele během implantace/transfekce. Jedná se o nezbytný krok vedoucí k deaktivaci obranných systémů hostitele, které by za normálních okolností napadaly injekovaný cizí materiál. Toho Facehugger dosahuje použitím imunosupresivní látky podobné azathioprinu (v medicíně bežně užívaná látka, aplikovaná při léčbě některých autoimunitních zánětlivých onemocnění, ke snížení imunitní reakce organismu – blokuje syntézu DNA, což mimo jiné vede k utlumení tvorby bílých krvinek).
Zatímco primární metoda tlumení hostitele je chemická, Facehugger může také použít svůj ocas, omotaný kolem krku oběti. Například, pokud by se potenciální hostitel pokusil zasahovat nebo zablokovat Facehuggerovi připojení k jeho obličejové části, a tak zabránit tomu, aby byla podána typická chemická sedativa, použije jednoduše svůj ocas k uvedení oběti do stavu neschopnosti vzdorovat nebo případně až do bezvědomí. Tato metoda je však výrazně pomalejší.
Po zabezpečení oběti vloží Facehugger do jejího hrdla proboscis (zároveň zásobuje hostitele vhodnou atmosférou pro dýchání) a implantuje/transfekuje do těla zárodek, respektive genetický materiál, který se vmezeří do genetického materiálu hostitele. V důsledku toho dochází zjednodušeně k restrukturalizaci a tvorbě nových buněk, ze kterých vzniká Chestburster.
Implantace/transfekce obvykle trvá pouze několik hodin. Jak Facehugger ví, kdy se odpojit, není zcela jasné, ačkoli byla vyslovena teorie, že vyvíjející se embryo mu pošle informaci, ve formě rekombinantního pulsu. Poté se Facehugger od hostitele odpojí a zemře.
Kombinace vlastností a schopností Facehuggera, činí v podstatě nemožné ho z hostitele bezpečně odstranit. Při pokusu sundat ho vnějšími silami, vždy hostitele raději zabíjí (buď chemickým předávkováním nebo přímým uškrcením, případně kombinací obou), než aby jim umožnil přežít. Díky kyselině místo krve, má jeho zabití pro hostitele tytéž fatální následky.
Nicméně, existují některé výjimky: například Ellen Ripley, byla schopna ubránit se Facehuggerovi tím, že si stínila obličej rukama, když stvoření zaútočilo, stejně tak na USM Auriga Ripley 8 úspěšně odstranila Facehuggera bez pomoci, i když to pravděpodobně bylo kvůli její částečně xenomorfní DNA, díky které měla fyzickou sílu, převyšující sílu typické lidské bytosti a také zdánlivou imunitu vůči jeho kyselé krvi.
Hostitelé si velmi často na útok Facehuggera nevzpomínají, což se považuje za možný vedlejší účinek chemických látek, které jsou obětem podávány. Mnohdy hostitelé pociťují tzv. post – implantační příznaky: bolesti v krku, sucho a horkou chuť v ústech, nevolnosti, krvácení z nosu a bolesti na hrudi. Zmíněné příznaky však nemusí být přítomny u všech obětí, někteří napadení jedinci nevykazovali žádné z nich, dokud se neobjevil Chestburster.
