James Cameron – práce na Vetřelcích
James Cameron již od samého počátku věděl, že se pouští do pokračování snímku, který už měl svou silnou základnu. I proto film posunul do zcela jiné roviny.
Scottův Vetřelec byl napínavým hororem s minimem akce, který byl založen zejména na pečlivém budování hutné atmosféry, spojené s nebezpečím jediného vražedného mimozemského organismu, ukrývajícího se v útrobách lodi. Naproti tomu Cameron, místo dalšího science fiction hororu, natočil akcí nabušenou trikovou podívanou, kde vetřelec není jeden, ale pobíhají jich tu desítky. Posílil už tak silný charakter Ellen Ripley, přimíchal do toho vojáky a rozhodně nešetřil pyrotechnickými efekty.
Vetřelci (1986) jsou s prvním dílem nesrovnatelní, protože fungují (jak již bylo naznačeno) na zcela odlišných principech, třebaže na Scottův film přímo navazují. Disponují zejména vysokou technickou úrovní (navzdory popírání některých fyzikálních zákonů ve finální scéně) a především mají výtečně vybudovaný scénář, který udržuje diváky v neustálém napětí.
Díky finanční výhodnosti bylo natáčení realizováno v britských studiích Pinewood. Kdyby ale Cameron věděl, co ho čeká, pravděpodobně by se rozhodl točit v Americe nebo Kanadě. Režiséra, mimo jiné, vytáčel zejména vytrvalý anglický (zlo)zvyk neustále pít čaj. Začalo se natáčet v devět, v deset však byl již čas na dopolední čaj. Ve dvanáct přišla minimálně hodinová pauza na oběd a ve čtyři už zase pravidelná dávka čaje. Nutno podotknout, že Cameron zase na anglický štáb působil jako arogantní americký mladík (vysloužil si posměšnou přezdívku „Grizzly Adams“). Antipatie tak byly jednoznačně vzájemné.
„Jestliže natáčení nebylo pro Camerona úplně procházka růžovou zahradou, tvorbu speciálních efektů si rozhodně užíval.“
Na neshody s Cameronem jako první doplatil kameraman Dick Bush. Tam kde chtěl mít Cameron tmu, Bush svítil jako o život a navíc si trval na svém. Brzy „byl odejit“ a na jeho místo nastoupil Adrian Bidle. Jako druhý měl odejít Camerona první asistent. Vzhledem k tomu, že se však štáb a také někteří herci velice tvrdě postavili na jeho stranu (stávka), byl ho po pár dnech Cameron nucen povolat zpět. Jednoznačně nejhůř dopadl herec James Remar, který se jako Hicks dle Cameronova pojetí naprosto neosvědčil a musel být přeobsazen. Volba padla na Michaela Biehna. Natáčení provázela také řada nepříjemných nehod (kulisy z plastu a plamenomet, porouchané brzdy transportéru a další).
Jestliže natáčení nebylo pro Camerona úplně procházka růžovou zahradou, tvorbu speciálních efektů si rozhodně užíval. Sám dal dohromady první návrhy Sulaca, nakladače a dokonce navrhl základní design Vetřelčí královny a novou podobu Chestburstera (přidal mu malé ruce). Projevil se také jako efektivní organizátor – pro natáčení bylo vyrobeno pouze několik obleků vetřelce, které se systematicky ničily, podle chronologie scénáře. Obvykle vetřelce hráli lidé, vzniklo však i několik mechanicky pohybujících se modelů.
V některých oblastech problematická „výroba“ snímku, se projevila i v samotném finále. Na Camerona čekal náročný střih, který se podle jeho požadavků neustále měnil a tím i prodlužoval a najatý skladatel James Horner ztrácel trpělivost. Sekvence se měnily ze dne na den a Horner tak začal vyhrožovat odchodem. Šest týdnů před premiérou nemohl napsat nic, kromě hlavního motivu a na záda už mu klepali zvukaři. Ve vypjaté atmosféře nakonec skládal a nahrával na poslední chvíli a zařekl se, že už s Cameronem nechce nikdy mít nic společného (během deseti let se však usmířili a vznikla jejich spolupráce na Titanicu).
Cameronovi spolupracovníci se obvykle shodují na jednom: prohlašují, že by se Cameron nejraději při každém natáčení minimálně stokrát naklonoval a mohl tak podle svých představ ideálně zastat všechny funkce na place.
Film byl nakonec kompletně hotov jen pár dní před premiérou a většina herců i tvůrců ho viděla poprvé až na promítání v L.A. Reakce na něj byly od začátku velice pozitivní, líbil se divákům (polovina rozpočtu se vrátila za první víkend) i členům americké Akademie (dva Oscaři plus pět nominací).
